Dne 27. 7. 2023 od 18:00 hodin proběhne vernisáž výstavy Rudolfa Riedlbaucha.

Akce proběhne v prostorách zámecké Gallery Tuwora, která se nalézá v zadním křídle zámku.

Úvodní slovo pronese kurátorka výstavy, paní Lubica Riedlbauchová. Jako hudební doprovod zahraje na hoboj Kateřina Peková.

Všichni jste srdečně zváni. Vstupné na tuto akci je zdarma.

 

Rudolf Riedlbauch

Malíř Rudolf Riedlbauch se narodil 14. 6. 1944 v obci Dýšina

u Plzně. Jeho otec pracoval v konstrukčním oddělení Škodových

závodů. V roce 1947 přijal nabídku pracovat jako technolog

v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kam se celá

rodina přestěhovala. Měl pět sourozenců. Sestra Anna se uplatnila

jako ekonom, ostatní sourozenci se stali hudebníky v prestižních

pražských hudebních tělesech.

Rudolf navštěvoval hudební oddělení tehdejší Lidové školy umění (dnes ZUŠ), hrál v komorním,

a dudáckém souboru i v orchestru gymnázia. Mnozí lidé, kteří znali jeho hudební

nadání předpokládali, že se vydá na cestu profesionálního hudebního umělce. Nestalo

se tak, i když jej hudba provází celým dalším životem. Již od dětských let se totiž u něho

projevoval také vyhraněný talent výtvarný. Kreslil a maloval členy rodiny, sourozence

a kamarády při hře na hudební nástroje. Jeho talentu si všiml a rozvíjel jej tamní uznávaný

pedagog, malíř, grafik a ilustrátor Jiří Rejžek. Bylo stále zřejmější, že Rudolfovým osudem

bude malování a významné místo v něm bude mít hudba. Po složení zkoušek v roce 1962

začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, ve speciální malířské škole prof.

Františka Jiroudka. Díky kontaktům profesora Kotalíka, se mohl zúčastnit studijních cest

posluchačů, mimo jiné do NDR, Sovětského svazu, ale i do Holandska a Itálie. Svoji

ranou tvorbu začal představovat veřejnosti již během studií a v roce 1967 se jeho obrazy

dostaly poprvé i na výstavu do zahraničí.

Výtvarný kritik Jiří Karbaš v polovině osmdesátých let uvedl: „Jeho expresivní, v hořících

barvách komponované obrazy jsou proniknuty lyrikou i poezií, muzikalitou a dramatickým

děním.“

Od počátku devadesátých let se, kromě tradičních námětů – muzikantů, lidových slavností,

tanečních motivů i světa divadel objevují témata přírody. Impulsem k tomu byl častý pobyt

ve starobylé tvrzi u Blatné, která měla bohatou historii.

Významnou část jeho tvorby tvoří realizace v architektuře. První prací byla rekonstrukce

portrétu J. Jesenia v pražském Karolínu, malba na dřevěném obložení v hotelu U Tří pštrosů

nebo triptychy v saloncích vinárny Vikárka v areálu Pražského hradu. V roce 1980 vytvořil

spolu s L. Kaprasovou gobelín o rozměrech 3×7 metrů pro tehdejší Palác Kultury v Praze.

Od té doby obohatil Riedlbauch tradici české nástěnné malby řadou děl. Jedním z nich je

kompozice s názvem Tanec na stropě kavárny Slavia v Praze. V osmdesátých letech vyhrál

řadu soutěží. Mimo jiné tak mohl v roce 1986 realizovat nástěnnou malbu o rozměrech 3×15

metrů. v Salonku rektora České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, v Salonku rektora

ČVUT nebo v hotelu Corinthia Towers v Praze 4. V roce 1998 řešil jeden z nejzajímavějších

úkolů, uplatnění rozsáhlých maleb na třech fasádách domů v Trnavě.

Z devadesátých let pochází řada prací, které se nacházejí v SRN. Mimo jiné nástěnné malby

v budově policejního ředitelství v Konstanz, ve Freiburgu, ve Steinwasenu nebo na zámku

v Mainau.

Radost a uspokojení z experimentování se projevily také v jeho práci se sklem, která

začala po účasti na III. Mezinárodním sklářském sympoziu v Novém Boru. Jeho půvabné

malby na skle, vitráže a vázy zanechávají obdobně silné dojmy jako jeho ostatní tvorba.

Příležitostně se věnoval také ilustraci knih a povídek v časopisech.

Kromě výtvarné činnosti působil řadu let jako pedagog. V roce 1970 učil na Střední odborné

škole výtvarné v Praze, v roce 1973 byl na základě konkurzu jmenován odborným

asistentem na katedře kreslení a modelování na Fakultě architektury ČVUT a v letech 1987

až 1990 vyučoval na Akademii výtvarných umění všeobecné kreslení a habilitoval se jako

docent.