Rudolf Riedlbauch

Malíř Rudolf Riedlbauch se narodil 14. 6. 1944 v obci Dýšina

u Plzně. Jeho otec pracoval v konstrukčním oddělení Škodových

závodů. V roce 1947 přijal nabídku pracovat jako technolog

v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kam se celá

rodina přestěhovala. Měl pět sourozenců. Sestra Anna se uplatnila

jako ekonom, ostatní sourozenci se stali hudebníky v prestižních

pražských hudebních tělesech.

Rudolf navštěvoval hudební oddělení tehdejší Lidové školy umění (dnes ZUŠ), hrál v komorním,

a dudáckém souboru i v orchestru gymnázia. Mnozí lidé, kteří znali jeho hudební

nadání předpokládali, že se vydá na cestu profesionálního hudebního umělce. Nestalo

se tak, i když jej hudba provází celým dalším životem. Již od dětských let se totiž u něho

projevoval také vyhraněný talent výtvarný. Kreslil a maloval členy rodiny, sourozence

a kamarády při hře na hudební nástroje. Jeho talentu si všiml a rozvíjel jej tamní uznávaný

pedagog, malíř, grafik a ilustrátor Jiří Rejžek. Bylo stále zřejmější, že Rudolfovým osudem

bude malování a významné místo v něm bude mít hudba. Po složení zkoušek v roce 1962

začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, ve speciální malířské škole prof.

Františka Jiroudka. Díky kontaktům profesora Kotalíka, se mohl zúčastnit studijních cest

posluchačů, mimo jiné do NDR, Sovětského svazu, ale i do Holandska a Itálie. Svoji

ranou tvorbu začal představovat veřejnosti již během studií a v roce 1967 se jeho obrazy

dostaly poprvé i na výstavu do zahraničí.

Výtvarný kritik Jiří Karbaš v polovině osmdesátých let uvedl: „Jeho expresivní, v hořících

barvách komponované obrazy jsou proniknuty lyrikou i poezií, muzikalitou a dramatickým

děním.“

Od počátku devadesátých let se, kromě tradičních námětů – muzikantů, lidových slavností,

tanečních motivů i světa divadel objevují témata přírody. Impulsem k tomu byl častý pobyt

ve starobylé tvrzi u Blatné, která měla bohatou historii.

Významnou část jeho tvorby tvoří realizace v architektuře. První prací byla rekonstrukce

portrétu J. Jesenia v pražském Karolínu, malba na dřevěném obložení v hotelu U Tří pštrosů

nebo triptychy v saloncích vinárny Vikárka v areálu Pražského hradu. V roce 1980 vytvořil

spolu s L. Kaprasovou gobelín o rozměrech 3×7 metrů pro tehdejší Palác Kultury v Praze.

Od té doby obohatil Riedlbauch tradici české nástěnné malby řadou děl. Jedním z nich je

kompozice s názvem Tanec na stropě kavárny Slavia v Praze. V osmdesátých letech vyhrál

řadu soutěží. Mimo jiné tak mohl v roce 1986 realizovat nástěnnou malbu o rozměrech 3×15

metrů. v Salonku rektora České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole, v Salonku rektora

ČVUT nebo v hotelu Corinthia Towers v Praze 4. V roce 1998 řešil jeden z nejzajímavějších

úkolů, uplatnění rozsáhlých maleb na třech fasádách domů v Trnavě.

Z devadesátých let pochází řada prací, které se nacházejí v SRN. Mimo jiné nástěnné malby

v budově policejního ředitelství v Konstanz, ve Freiburgu, ve Steinwasenu nebo na zámku

v Mainau.

Radost a uspokojení z experimentování se projevily také v jeho práci se sklem, která

začala po účasti na III. Mezinárodním sklářském sympoziu v Novém Boru. Jeho půvabné

malby na skle, vitráže a vázy zanechávají obdobně silné dojmy jako jeho ostatní tvorba.

Příležitostně se věnoval také ilustraci knih a povídek v časopisech.

Kromě výtvarné činnosti působil řadu let jako pedagog. V roce 1970 učil na Střední odborné

škole výtvarné v Praze, v roce 1973 byl na základě konkurzu jmenován odborným

asistentem na katedře kreslení a modelování na Fakultě architektury ČVUT a v letech 1987

až 1990 vyučoval na Akademii výtvarných umění všeobecné kreslení a habilitoval se jako

docent.

 

Otevírací doba výstavy je dle aktuální otevírací doby zámku v měsících červenec - říjen.