Vojtěch Prokop Václav Kašpar Melichar Baltazar Heřman Adam Czernin byl pokřtěn 4. ledna 1746 – letos tak uplynulo 280 let od jeho narození. Přesné datum příchodu na svět neznáme – matriky tehdy zaznamenávaly především křest, klíčový okamžik vstupu dítěte do křesťanského společenství. Dlouhý sled jmen odráží úctu k českým patronům i blízkost svátku Tří králů. Jméno „Jan“, které se občas objevuje v pozdějších pramenech, patrně pochází až z biřmování.

 

Vojtěch Czernin byl od mládí předurčen k významným úřadům. Stal se radou apelačního soudu, skutečným císařským komořím a tajným radou. Roku 1790 byl jmenován nejvyšším lovčím Království českého, a byl dokonce posledním, kdo tuto funkci v Čechách skutečně zastával. Jeho vášeň pro lov jej přivedla i do neapolského řádu Diany Lovkyně, prestižního společenství šlechticů, a zároveň jej inspirovala k výstavbě loveckého zámku Kozel. Vojtěch byl však nejen lovcem a úředníkem, ale také mužem osvícenského myšlení, který se zajímal o správu panství, hospodářství a moderní přístupy k řízení statků. Jeho strýc Sebastian Franz Joseph hrabě Künigl jej navíc přivedl k činnosti v zednářském hnutí.

Když Vojtěch po otci zdědil panství Šťáhlavy, Nebílovy a Chocenice, našel zdejší zámek Nebílovy ve velmi špatném stavu. Barokní rezidence z počátku 18. století byla dlouho neobývaná, trpěla statickými poruchami a její reprezentační funkce byla téměř ztracena, dokonce zámku hrozilo zřícení. Právě v této chvíli se ukázal Vojtěchův cit pro architekturu i odpovědnost vůči rodovému dědictví. V letech 1785–1792 nechal za účasti předních architektů té doby Ignáce Palliardiho a Václava Haberditze zámek rozsáhle opravit: obnovil fasády, střechy i interiéry, povolal malíře Antonína Tuvoru a řemeslníky a vrátil Nebílovům jejich barokní noblesu. Zámek se stal jedním z jeho oblíbených sídel — klidnějším než Šťáhlavy a intimnějším než Kozel, ale stejně důležitým.

 

Nebílovy však nebyly jediným místem, kde hrabě zanechal svou stopu. Ve Šťáhlavech si nechal postavit lovecký zámek Kozel, v Chválenicích dal roku 1806 vystavět novou faru a v roce 1811 založil ve Šťáhlavech kapli s rodinnou hrobkou. Přesto právě Nebílovy představují nejosobnější část jeho stavebního odkazu. Zatímco Kozel byl novostavbou určenou k reprezentaci a loveckým radovánkám, Nebílovy byly místem, které zachránil před zánikem a kterému věnoval péči, jež nebyla motivována jen prestiží, ale skutečným vztahem k místu.

 

Vojtěch Czernin byl dvakrát ženat, avšak žádné z jeho manželství nepřineslo potomky. Po smrti první manželky Marie Josephy z Thun-Hohensteinu se ve svých šestašedesáti letech oženil s o čtyřicet let mladší Marií Eleonorou von Hackelberg-Landau. Ani tento svazek však nepokračoval rodovou linií. Když hrabě 2. června 1816 na zámku ve Šťáhlavech zemřel, vymřela jím před 210 lety celá chudenicko švihovská větev rodu Czerninů po meči. Czerninův majetek přešel na prasynovce Kristiána Vincenta Arnošta z Waldstein Wartenbergu.

 

Dnes, po více než dvou stoletích, stojí Nebílovy jako tichý, ale výmluvný svědek jeho práce. Zámek, který by bez jeho zásahu pravděpodobně nepřežil, je jedním z nejpůvabnějších barokních areálů západních Čech. Rok 2026 je proto ideální příležitostí připomenout si nejen výročí jeho narození a smrti, ale také skutečnost, že právě Vojtěch Czernin dal Nebílovům podobu, kterou dnes obdivujeme. Jeho odkaz zde není jen v kameni a omítce – je v rozhodnutí zachránit místo, které by jinak zmizelo z mapy.