Sezónu 2016 jsme v Nebílovech rádi věnovali osobnosti Vojtěcha hraběte Czernina z Chudenic, příslušníka jedné z nejpřednějších českých aristokratických rodin, od jehož smrti uplyne 2. června 2016 200 let. Právě jemu vděčí zdejší kraj za rozvoj a nebílovský zámek za záchranu i kompletní obnovu, která zde proběhla v létech 1785 - 1792. Vojtěch zdědil panství Nebílovy - Šťáhlavy - Chocenice po svém otci Heřmanovi v r. 1784. Zámecká rezidence v Nebílovech, postavená počátkem 18. stol. a pro statické poruchy dlouho neobývaná, se tehdy nacházela ve velmi špatném stavu. A tak vedle novostavby lesního zámku Kozlu soustředil Vojtěch Czernin svou pozornost právě na obnovu reprezentačního areálu v Nebílovech. Za účasti předních architektů své doby, Ignáce Palliardiho a Václava Haberditze byl zámek během pěti let důkladně opraven, a byly přistavěny i nové objekty hospodářského dvora (jízdárna, stáje...). Na počátku devadesátých let 18. stol. působí v Nebílovech malíř Antonín Tuvora, kterému hrabě svěřil kompletní malířskou výzdobu interiérů.

Vojtěch hrabě Czernin, rytíř královského neapolského Dianina řádu, pán na Šťáhlavech, Veselé, Plzenci, Radyni, Nebílovech a Chocenicích se narodil na samém počátku 1746 (pokřtěn byl 4. ledna)otci Heřmanovi Jakubovi Czerninovi a  matce Ernestině, rozené ze Šternberka jako čtvrté z pěti dětí. Po úspěšném absolutoriu právnické fakulty nastoupil úřednickou kariéru na postu rady apelačního soudu pro Království české v Praze. Byl skutečným císařským komořím a tajným radou. Císař Josef II. mu také svěřuje jednu z vysokých dvorských funkcí, úřad nejvyššího lovčího Království českého. V Plzni zastával čestnou funkci protektora spolku místních ostrostřelců. Hrabě byl typický příslušník rokokové aristokracie, jejímž vzorem byl život a lesk francouzského královského dvora Ludvíka XVI. Je znám jako vzdělaný, trochu nehospodárný kavalír. Soudě podle dvou velkých jízdáren na zámcích Kozel a Nebílovy byl Vojtěch, podobně jako většina tehdejších aristokratů, velkým milovníkem koní. Jen v Nebílovech nechal vybudovat dvě stáje pro několik desítek svých miláčků. A stejně jako mnoho příslušníků jeho stavu byl i Vojtěch Czernin činný v zednářském hnutí. Rovněž byl silně ovlivněn myšlenkami a filosofií návratu k přírodě J. J. Rousseaua, které se sám pokusil zhmotnit ve stavbě zámku a přírodního parku na Kozlu u Šťáhlav.

Nebílovský kavalír byl dvakrát ženat. Svatba s šestadvacetiletou Marií Josefou z Thun-Hohensteinu se konala na zámku v Děčíně 7. srpna 1772. Czerninský a Thunovský znak jsou vymalované mj. na klenbě tanečního sálu v Nebílovech. Po osmatřiceti letech nenaplněného manželství, 7. června 1810 hrabě Vojtěch ovdověl. Svou manželku pochoval v kostele sv. Martina ve Chválenicích, odkud byly ostatky r. 1811 přeneseny do nové rodové hrobky, postavené na šťáhlavském hřbitově. Klasicistní tumba, opatřená nápisovými deskami a erby obou rodin je dílem sochaře Michaela Platzera. 6. srpna 1812 vstupuje hrabě do manželství podruhé. Jeho vyvolenou je o čtyřicet let mladší Marie Eleonora Hackelberg-Landau. Ani druhé manželství však nebylo požehnáno dětmi a Vojtěch hrabě Czernin umírá 2. června 1816 na zámku ve Šťáhlavech bez přímých potomků, jako poslední mužský potomek tzv. chudenické větve slavného rodu. K poslednímu odpočinku byl uložen do rodové hrobky vedle své první ženy.

Sezóna, věnovaná 200. výročí úmrtí Vojtěcha Czernina byla zakončena slavnostním koncertem v kostele sv. Martina ve Chválenicích za účasti p. senátora Tomáše Czernina a jeho choti. Na programu koncertu bylo Requiem en ut mineur, à la mémoire de Louis XVI. od Luigi Cherubiniho.