Věšení slov / Květa Monhartová, Milan Vácha 27. 4. – 13. 6. 2024
 
Výstava děl předních současných českých výtvarných umělců - malířky Květy Monhartové a sochaře Milana Váchy v sálech zámecké Tuwora Gallery.
Tvorba Květy Monhartové se v normalizačním období 70. a 80. let (jako mnoha jiných) ocitla na okraji oficiálního uměleckého dění. Naplno se mohla realizovat až po roce 1989, kdy se stala členkou skupiny P 89, založené známou trojicí plzeňských malířů Karel Frauknecht, Miroslav Tázler a Jiří Patera. V současné době je prezidentkou tohoto uskupení a členkou Unie výtvarných umělců Plzeň. Stala se kmenovou autorkou Galerie města Plzně, intenzivně vystavovala v Česku i v zahraničí, její díla začala být zařazována do veřejných sbírek. Její dílo představuje jeden z vrcholů současné malířské produkce a osobitý přínos v kontextu celé české figurální malby. Souběžně s výtvarnou tvorbou se rozvíjí i její tvorba literární. Vydala šest básnických sbírek, které také doprovodila vlastními ilustracemi.
Milan Vácha se ve své profesionální výtvarné činnosti věnuje zejména sochařské monumentální tvorbě do architektury, ale kresbě i grafice. V létech 1959 – 63 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze, po té na Akademii výtvarných umění v ateliéru sochařství u prof. Vincence Makovského. Akademii absolvoval po Makovského smrti v roce 1969 u prof. Karla Lidického. Dvacet let (1973 – 1993) věnoval pedagogické práci se studenty na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V r. 1991 zde byl jmenován docentem. Od r. 2000 je na volné noze. Již během studií pracoval jako kamenosochař na obnově pražských památek. Mezi pozdější realizace v oboru patří např.: kopie sv. Víta na Karlově mostě, kopie erbovního štítu, lva a Karla IV. na staroměstské mostecké věži, Wimmerova kašna na Uhelném trhu či sv. Václav na zámku ve Zbraslavi. V Nebílovech představí soubor menších realizací volné tvorby.

 

Iain Patterson 16. 6. – 8. 8. 2024
 
Iain Patterson získal jak vysokoškolské, tak i postgraduální vzdělání na Edinburgh College of Art, které absolvoval v roce 1970. Získal cestovní stipendium Andrewa Granta, které mu umožnilo navštívit v sedmdesátých letech Československo, Jugoslávii a Albánii. V letech 1977–2008 působil jako pedagog na College of Art v Edinburghu. Vyučoval figurativní kresbu a pravidla kompozice v malbě a anatomii pro studenty prvního ročníku postgraduální studia. Pozoruhodným výsledkem upřímného Pattersonova zájmu o lidovou architekturu byla obnova vesnického domu na jednom z hebridských ostrovů, které se průběžně věnoval celých 15 let.
Jeho práce byly v předchozích letech k vidění jak v Muzeu architektury v polské Vratislavi, tak také v Galerii výtvarného umění (Dům umění) v Ostravě, kde díky iniciativě Kabinetu architektury nejen vystavoval, ale také přednášel na téma „Architektura bez architektů“. V jeho přednáškách, které proběhly v Trmalově vile v Praze a Vile Tugendhat v Brně, a které byly věnované Charlesi Renniemu Macintoshovi mohl přítomným ozřejmit význam Skotska v rámci evropského modernistického
hnutí. Před pár lety se Patterson přestěhoval do skotského East Lintonu, kde pokračuje ve své tvůrčí aktivitě a také ve spolupráci s Kabinetem architektury s cílem představit svoji tvorbu i na dalších místech Evropy.
Jeho díla najdeme ve sbírkách edinburghského Scottish Arts Council, Muzeu umění v polské Lodži, Ottó Herman (Borsod) muzeu v maďarském Miškovci a nebo Muzeu moderního umění v New Yorku, stejně jako v řadě soukromých sbírek.
 

Stanislav Bukovský 10. 8. - 2. 11. 2024
 
Letos jubilující (nar. 1944), výrazná postava zejména plzeňského výtvarného, ale i spolkového života Stanislav Bukovský je původním povoláním konstruktér ve Škodovce. Od mládí ale tíhl k výtvarnému projevu a v roce 1967 se stal spoluzakladatelem umělecké skupiny Intenzit, která de facto existuje a funguje dodnes. Svůj výtvarný talent zúročoval i profesně, když byl v roce 1968 nucen po kádrových prověrkách odejít ze svého původního zaměstnání a stal se výstavářem v podniku Plzeňské výstavnictví. Koncem sedmdesátých let zakládá umělecké keramické středisko v Černicích a po převratu je jmenován ředitelem Městského kulturního střediska v Plzni. Od roku 1992 je na volné noze jako výtvarník.
Vytváří propagační grafiku, ve své volné tvorbě se věnuje malířství, kresbě, keramice, ale i řezbářství a sochařství. Je zakládajícím členem Spolku za starou Plzeň, spolupracuje s řadou kulturních institucí krajského města. Svěžímu osmdesátníkovi Stanislavu Bukovskému připravila výstavu v Trnkově galerii domovská Unie výtvarných umělců, Západočeská galerie a ve vší skromnosti se k těmto aktivitám řadí i naše zámecká Tuwora gallery.

 
Hudba napříč světadíly
Slavnostní koncert na zámku Nebílovy 9. 7. 2024 19:00
 
Účinkují:
Marco Angioloni – tenor (Itálie)
Martin Vydra – baryton (ČR)
Yoshimi Kawamura – klavír (Japonsko)
Teruhisa Maruo – klavír (Japonsko)
Jan Krejča – theorba (ČR)
Marco Angioloni je laureátem Royaumontovy nadace, Barokní Akademie v Ambronay a Nadace Cini v Benátkách. Lyrický zpěv studoval u Donatelly Debolini ve Florencii a Enza La Selvy v Paříži. V centre de Musique Baroque de Versailles se specializoval na barokní repertoár. Na jevišti debutoval v roce 2013 v roli Normana v Donizettiho Lucii z Lamermooru. Vystupoval po boku dirigentů jako jsou Andrew Lawrence King, Nicola Piovani, Marcello Rota a další. V nedávné době debutoval v Teatro Colón v Buenos Aires v Monteverdiho L´Incoronazionale di Poppea či v Théatre des Champs Élysées v Händelově Dixit Dominus.
Martin Vydra, absolvent JAMU v Brně je laureátem soutěží Bohuslava Martinů a Pražský pěvec. V zahraničí koncertoval v japonském Tokiu, v Brazílii (São Paulo, Rio de Janeiro) či v USA (Chicago, New York a St. Louis). V roce 2023 podnikl velké brazilské turné s devíti zastávkami, kdy zároveň vedl mistrovský kurz – masterclass na univerzitě Federal de Minas Gerais. Nově působí jako sbormistr Dětské opery Praha. Zastupuje jej Amrita Agency. Na rok 2024 společně plánují návrat do Brazílie i turné po USA včetně koncertu v katedrále sv. Patricka v New Yorku.
Yoshimi Kawamura absolvovala Ferris Music Academy, poté mistrovské kurzy ve Vídni a ve švýcarském Lucernu. Studovala u Yoko Karashimy a Michaela Krista. Koncertovala na Mozart Contest Selection Concert, Chopin's 150th Anniversary Concert, výměnném koncertu Francie-Japonsko s Orchestra Radio France v Paříži, Oberstdorf Music Festival v Německu, na recitálech ve Švýcarsku. atd. S velkým ohlasem také dvakrát vystoupila s rumunským National Georges Enesco Orchestra v Ateneul Român Music Hall v Bukurešti v Rumunsku. Absolvovala mistrovské kurzy u Mieczysława Horszowského, Malcolma Fragera, Hanse Petermandela a Konrada Elsera.
Teruhisa Maruo po absolvování hudební školy Osaka Yuhigaoka Gakuen High School nastoupil na hudební fakultu univerzity Tokushim Bunri, kde dosáhl nejlepšího hodnocení mezi absolventy a byl oceněn za vystoupení na slavnostní promoci. Byl vybrán jako stipendista Internationale Sommer Akademie 2012 ve Vídni, kde studoval pod vedením Avo Kouyoumdjiana a Petera Nagyho. Později studoval pod vedením Van Zabner Antoinette jako hostující student Univerzity hudby a múzických umění ve Vídni. Dosud studoval u Junko Kasahary, Minako Kasahary, Giuseppe Mariottiho, Petera Eflera, Christophera Hinterhubera, Sundou Yokoi a Yoshiko Matsumoto. Studoval také "Alexandrovu techniku u Lucse Lorenziho. Získal řadu ocenění, např. cenu za vynikající interpretaci na 10. ročníku klavírní soutěže Takatsuki, bronzovou medaili na 5. ročníku hudební soutěže Tokushima. Zlatá medaile na 16. klavírní soutěži v Sakai, cena pro nejlepšího klavíristu na soutěži Professor. Dichlera ve Weinu V roce 2018 se stal sbormistrem opery The Gipsy Princess 'sponzorované projektem Okayama Reconstruction Project od Typhon disaster.
Jan Krejča se věnuje hře na theorbu, renesanční loutnu a barokní kytaru. Jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha špičkovými domácími a zahraničními soubory (Collegium 1704, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Musica Florea, Czech Ensemble Baroque, Capella Cracoviensis, Capella Anna, Les Traversee Baroque, For Several Friends aj.) i sólisty Janou Semerádovou, Hanou Blažíkovou, Tomášem Králem, Sergiem Azzolinim, Judith Pacquier, Lenkou Torgersen, Danielem Deuterem, Annou Fusek, Magdalenou Koženou ap. Pravidelně koncertuje na festivalech jako je Pražské Jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviae, Svatováclavské slavnosti, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby. Vystupuje v Českém Rozhlase a České Televizi a účinkuje na desítkách nahrávek pro vydavatelství Accent, Arta records, Supraphon, Rosa aj. Vydal vlastní sólové album virtuozní italské hudby pro teorbu Intavolatura di Tiorba. Je lektorem historických drnkacích nástrojů na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně.
 

Josef Kanta / kytarový recital 8. 9. 2024 18:00
 
Na kytaru začal hrát až ve svých třinácti letech, zpočátku jako samouk. Po studiích v Anglii pokračoval na Konzervatoři Plzeň ve třídě prof. Černého. Kromě klasického studia sbíral bohaté zkušenosti i v mistrovských třídách předních světových kytaristů Sefana Violy, Zorana Dukiče, Pavla Steidla. Již během studia na konzervatoři se Josef Kanta na delší dobu odlučuje od vnějšího světa a věnuje se pouze svému nástroji.
Od r. 2012 byl producentem 3. ročníků hudebního projektu Ars of Music. Pod záštitou velvyslanectví Peru měl tu čest hudebně doprovázet reprezentativní výstavu malíře Otto Plachta. Spolupracuje s řadou špičkových umělců – Štěpánem Rakem, Jiřím Bártou, Wahe Akopjanem a dalšími.
V posledních letech vystupuje virtuózní kytarista Josef Kanta se svým sólovým repertoárem převážně na tuzemských pódiích.
Vystoupení se koná v zámeckém Cafe Tuwora.