Duel o komtesu Waldsteinovou

150. výročí posledního souboje v Čechách

Hlavní aktéři příběhu

komtesa Anna Eleonora Waldstein‑Wartenberg (*1853 – †1903), dcera Ernsta Karla Waldstein‑Wartenberga (*1821 – †1904), majitele panství Šťáhlavy - Nebílovy
Wilhelm Vincenz princ z Auerspergu (*1854 – †1876)
Leopold Filip hrabě Kolowrat-Krakowský (*1852 – †1910)

Jak to všechno začalo

Princ Wilhelm a hrabě Leopold bývali přáteli, studovali spolu ve Vídni a později oba sloužili u dragounů. Pak však potkali osudovou lásku — a oba zahořeli ke stejné dívce. Tou byla právě komtesa Anna Eleonora Waldsteinová, dcera nebílovského pána. Jako první se s půvabnou komtesou seznámil dvaadvacetiletý Vilém, který snad pomýšlel i na zásnuby. O dva roky starší Leopold však komtesu okouzlil. Zajímá vás, jak se vyvíjel milostný trojúhelník?

Nearistokratické řešení sporu

Když Wilhelm zjistil, že Anna Eleonora píše psaníčka Leopoldovi, bylo zle. Rozhodl se, že soka v lásce znemožní. Vybral si však pro šlechtice nedůstojnou zbraň — pomluvy. Tvrdil například, že Leopoldova matka není urozeného původu (což byla mimochodem pravda, neboť jeho otec si vzal o čtvrt století mladší benátskou tanečnici), a tudíž že Leopold mezi šlechtice nepatří, nebo že při studiu ve Vídni zpronevěřil spolužákům peníze. Pomluvy padaly na úrodnou půdu: Kolowrat byl vyšetřován a některé aristokratické rodiny před ním zavřely dveře.

Výzva k souboji

Když vyšetřování Leopolda Kolowrata očistilo, neváhal a vyzval Wilhelma Auersperga na souboj. Ti dva si však rozhodně nebyli rovnocennými soupeři. Vyzyvatel Leopold byl v plné síle a navíc vynikající střelec. Naproti němu stál krátkozraký Wilhelm — neobyčejně štíhlý, bledý, nahrbený, chodící po Praze i v nejtužších mrazech v tenkých lakovaných střevících, úzkých nohavicích a bez rukavic. Nenosil svrchník ani zimník a působil dojmem, že zmrzne v povětří. Není tedy divu, že Wilhelm souboj odmítl, ovšem s tím, že jemu, princi a důstojníkovi dragounů, není pouhý hrabě a desátník důstojným soupeřem.

Dobře mířených pár facek

Poté co Leopoldovi o pár měsíců později skončila služba v armádě, žádal zadostiučinění znovu — a opět marně. Krátce nato, když chtěl Wilhelm jet vlakem na koňské dostihy do Prešpurku (rok předtím se mimochodem umístil na druhém místě na Velké pardubické), přistoupil k němu na nádraží uražený aristokrat Leopold Kolowrat a zcela obyčejně a rázně mu nafackoval. Pěkně na veřejnosti a před mnoha svědky. A Vilém? Naprosto nedůstojně utekl do vlaku.

Co dokázal bulvár v 19. století

O příhodě se okamžitě rozepsaly pražské noviny(Pražský posel 3. 5. 1876, 7. 5. 1876 a 7. 5. 1876) které se vysmívaly „zpolíčkovanému poručíkovi“ stejně jedovatě, jako to umí dnešní bulvár, a těšily se, jak jej přivítá důstojnický sbor. Do celé záležitosti se vložila i Vilémova rodina. Kníže Karel Vilém, hlava rodu Auerspergů, poctivý šlechtic ze staré školy, nehodlal urážku strpět a podle dobového tisku rozhodl, že na tváři žádného Auersperga nesmí ulpět políček — ten musí být krví smyt.

Účastníci souboje

V sobotu 6. května 1876 se na pražskou Klamovku sjelo několik kočárů. Leopoldovi sekundanti, generál hrabě Josef Valdštejn a hrabě František Salm, přijeli až z Vídně. Vilémovými svědky byli rytmistr hrabě Wurmbrand a generál hrabě Bylandt-Rheidt. Souboje byly tehdy již více než sto let zakázané. Dobový tisk popisuje i počasí: bylo zataženo a slabě poprchávalo.

Pravidla

Předem bylo dohodnuto, že se bude střílet tak dlouho, dokud jeden ze soupeřů nezůstane ležet na zemi – což bylo překvapivé i na tehdejší poměry. Podobné požadavky se běžně neuplatňovaly: souboje – navzdory tomu, že je Marie Terezie už dávno zakázala – obvykle končily lehkým zraněním do první krve nebo jen formálním výstřelem do vzduchu.

Před prvním výstřelem

Přesně ve dvě hodiny podali sekundanti Vilémovi a Leopoldovi soubojové pistole a naposledy je vybídli ke smíru. Sokové odmítli. Sundali kabáty, postavili se zády k sobě, každý udělal sedm kroků a otočil se čelem k soupeři. Stříleli současně na znamení.

Rána za ranou

Dobový tisk popisuje Viléma s cvikrem na nose a doutníkem v ústech, jak mířil ležérně a první ranou chybil. Leopoldovi selhala zbraň. Při druhé ráně netrefil Leopold a Vilémova pistole nevystřelila. Teprve třetí rána byla rozhodující. Wilhelm vystřelil a minul. Kulka letící proti němu však byla namířená dobře a projela mu bokem. Wilhelm se skácel k zemi. Zraněného odvezli sekundanti do paláce strýce Karla Viléma Auersperga, kde druhý den ráno zemřel.

"Sprostý zločin" vedl ke štěstí

Leopold opustil Prahu ještě večer po souboji a zamířil do Vídně, kde byl vzápětí zatčen a uvězněn v kasárnách, protože souboj byl tehdy trestán jako „sprostý zločin“. Omilostněn císařem Františkem Josefem I. byl jen díky tomu, že oba soupeři před soubojem podepsali prohlášení, že jsou „unaveni životem“ a rozhodli se spáchat sebevraždu střelnou zbraní.

Po omilostnění nemohl Leopold zůstat ani v Praze, ani ve Vídni. Pronásledovali jej Vilémovi přátelé i otcovi věřitelé. Uprchl proto do Ruska, kde tři roky působil jako správce knížecího velkostatku. Poté odjel hledat štěstí do Ameriky — a našel ho. Oženil se s baronkou Nadine, dcerou závratně bohatého tabákového magnáta Josefa Huppmanna von Valbella, spoluzakladatele America Tobacco Company, z níž se později zrodily značky Philip Morris a Marlboro.

Když se jedenáct let po souboji vrátil do Rakousko‑Uherska, byl z něj zámožný a důstojný muž. Emoce dávno vyvanuly a Leopold se zapojil do politiky jako poslanec říšské rady a českého sněmu. Byl rytířem řádu Železné koruny II. třídy, poručíkem dragounského pluku a patřil k prvním akcionářům automobilky Laurin & Klement. Jeho syn Alexandr (Saša) se stal úspěšným automobilovým závodníkem — ale to už je jiný příběh…

A jak to dopadlo s komtesou Annou Eleonorou Waldstein-Wartenberg, dcerou majitele nebílovského panství, se dozvíte během prohlídky zámku.

Zdroje: www.novinky.cz/clanek/historie-1876-posledni-souboj-v-cechach-40468772; https://heraldika.drozd.info/hag/clanky/ghl_2018-02-osobnosti_s_erby-36.pdf; www.zamektynec.cz/cz/kolowrat-krakowsti/; https://rodopisna-revue.tode.cz/clanky-obory/klamovka.pdf; www.starysmichov.cz; https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=61538591; ze sbírek NPÚ (Velké Losiny, Veltrusy)

Rychlý kontakt

Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.

Všechny kontakty